Zájezd do vánoční Vídně
Po několika letech jsme zkusili uspořádat zájezd do předvánoční Vídně. V úterý 16. prosince jsme v brzkých ranních hodinách vyrazili za poznáním vánočních zvyků do rakouské metropole. Přes Brno a Mikulov jsme krátce po deváté hodině přijeli do Vídně. Naši prohlídku jsme zahájili u neobvyklé stavby Friedensreicha Hundertwassera, která se vyznačuje zaoblenými tvary staveb. Po krátké návštěvě zdejší galerie jsme pokračovali autobusem k zámečku Belveder, odkud jsme pokračovali po svých do středu města. Postupně jsme navštívili Karlovo náměstí, kde vánoční trhy teprve otvírali. Takže jsme se vydali dál ke Stephansdomu a odtud k vídeňskému orloji. Následovala cesta po pěší zóně luxusními ulicemi Graben a Kohlmarkt k Hofburgu, sídlu rakouských králů. Přes dvě nádvoří jsme došli až k hlavní bráně, za níž nás čekal první velký vánoční trh na náměstí Marie Terezie. Dali jsme si tady hodinový rozchod, abychom si mohli prohlédnout, co všechno ve stáncích místní prodejci nabízejí. Po malé ochutnávce punčů, pečených brambor a klobás jsme pokračovali k cíli naší cesty, k vídeňské radnici. Prošli jsme kolem rakouského parlamentu až k největším vánočním trhům. V přízemních prostorách radnice byly dílny pro malé děti, kdy si vyráběly ozdoby, pekly cukroví, malovaly. Před radnicí byla velká spousta stánků a krásně nazdobené stromy. Tady byl poslední a nejdelší rozchod. Někteří z nás si zašli do místní kavárny na dort zvaný sacher, jiní nakupovali upomínkové předměty a dárky ve stáncích. Všichni jsme si ale určitě prohlédli krásně vyzdobené náměstí před radnicí. Pořídili jsme pár fotek a vydali se na parkoviště autobusů k náměstí Marie Terezie, odkud jsme měli plánovaný odjezd zpět. V dohodnutou hodinu jsme měli přistavený autobus, takže ještě jedno (kolikáté už?) počítání účastníků a vzhůru k domovu. Nikdo se neztratil, všichni byli disciplinovaní, páni řidiči hodní a vstřícní, takže můžeme považovat zájezd za úspěšný. Snad se i líbil, tak uvidíme, zda se vydáme příští rok někam jinam nebo znovu do Vídně, třeba na jaře do Prátru.
Jan Jursík